Voní po exotice, hraje všemi barvami a na nedostatek adrenalinu si tu nemůžete stěžovat. Funchal je město kopců, vyhlídek a skvělého vína. Buďte si proto jistí, že než ho celý prozkoumáte, skvěle si zpevníte figuru.
Saně beze sněhu předjedou i auto
Terén Madeiry je extrémně hornatý, a proto není divu, že je na tom stejně i její hlavní město. Silnice jsou tu tak prudké, že si namůžete svaly, i když půjdete jenom z kopce dolů. Vzpomínáte si ještě, jak jste jako děti sjížděli zasněžené vrcholky na dřevěných saních? Ti největší borci je měli i s opěradlem. I když se nacházíte v subtropickém pásu nedaleko severní Afriky, zažijete tu takovou jízdu, na kterou do smrti nezapomenete. A beze sněhu.
Padesátikilometrovou rychlostí posvištíte po asfaltu celé dva kilometry v super proutěném koši na dřevěných ližinách. Vejdou se do něho až tři odvážlivci, kteří svůj osud vloží do rukou dvou statných vozatajů oblečených v bílých kalhotách, bílé košili a s tradičním slamákem na hlavě. Než se nadějete, odrazí vás, obratně skočí na dřevěná stupátka na konci saní a už se řítíte dolů. Je klidně možné, že během cesty potkáte i nějaké auto, kterému je dobré dát přednost. Když si představím, že svérázný dopravní prostředek řídí pouze pomocí gumových podrážek na botách, mají pánové můj obdiv. Tento originální způsob dopravy vznikl z lenosti i z nutnosti. Neotřelým způsobem totiž dolů do města dopravovala místní aristokracie a hned po ní i zboží na trh.
Abyste si tuhle divokou jízdu mohli užít, je nejdříve potřeba dostat se nahoru. Můžete se tam vydrápat pěšky, ale mnohem pohodlnější a také efektnější je nechat se vyvézt až na vrchol hory Monte lanovkou. Cestou vzhůru se vám otevřou nádherné pohledy na celé město s výhledem na Atlantik. Doslova se budete vznášet nad korunami vzrostlých banánovníků a z ptačí perspektivy si prohlédnete křivolaké uličky. Jen pár kroků od výstupu z lanovky se nachází vstupní brána do naprosto úchvatné botanické zahrady Monte Palace Tropical Garden. Funchal je rájem zahradníků. Díky sopečnému podloží i teplému a vlhkému klimatu se tu skvěle daří původním i exotickým rostlinám. Pokud máte rádi cykasy, které připomínají přerostlé ananasy, ale pocházejí z pravěku, najdete tu jejich největší sbírku na světě. Přesně šedesát ze sedmdesáti dvou druhů.
Večeře jako víno
Funchal je směsí moderního způsobu života, zvyků a tradic. Pulzujícími bary a zahrádkami to tu jenom kvete. Až budete přemýšlet, co si dát k večeři, určitě sáhněte po něčem z moře. Velmi pravděpodobně vám jako kuvert přinesou tradiční kváskový chléb pečený na čedičové desce. Vyrábí ho ze směsi mouky a sladkých brambor. Servírují ho ještě teplý v kulatém proutěném košíčku s česnekovým máslem. Naprosto božský je třeba k chobotnici či k mušlím. Doporučuji přiobjednat si skleničku nebo rovnou celou lahev bílého Vinha Verde, mladého lehkého vína. Dobrá zpráva je, že si tuto kváskovou lahodu můžete koupit i u stánků na ulici.
Skoro povinností ať už v restauraci nebo na pokoji je dát si po večeři skleničku místního rubínového zázraku. Dezertní víno madeira je dolihované pálenkou z vinných hroznů. Má něco kolem devatenácti procent alkoholu a minimálně tři roky zraje v sudech. Nejdříve v teple ve speciálních místnostech funchalských domů, kde mu lahodnou chuť a teplo dodává slunce. Této metodě se říká „canteiro“. Svůj název získala podle dřevěných trámů, které musí podpírat celé podkroví, aby se nezřítilo pod tíhou plných beček vína. Díky poměrně vysokému obsahu alkoholu se vína dobře archivují. Může se vám stát, že potkáte lahev starou sto padesát let. Skutečnou raritou je ale dvě stě dvacet čtyři let starý mok, který se v nezměněné kvalitě nachází ve sklepích značky Blandy.
Železný krasavec a lék na závratě
Ve Funchalu a vlastně na celé Madeiře není moc míst, kde smočit tělo. Výjimky se ale najdou, a to i v hlavním městě. Nedaleko pláže Praia Formosa najdete lázně se sopečnými bazénky. Za vstup zaplatíte dvě eura a už se jenom kocháte pohledem na druhý nejvyšší přímořský útes Evropy Cabo Girão. Jestli trpíte závratěmi, kousněte se a dejte si tu bobříka odvahy. Ve výšce pět set osmdesát metrů je instalovaná vyhlídková plošina se skleněnou podlahou.
Madeira má skvělé klima, fantastické jídlo i pití a vůbec se tu dobře žije. Není divu, že dala světu muže, který dojímá tisíce žen. A také mužů. Těm zase tolik nejde o vizáž, jako o jeho nohy, které dělají zázraky s míčem. Byl vyhlášený nejlepším fotbalistou světa a jmenuje se Cristiano Ronaldo. Ať na funchalském rodákovi obdivujete cokoliv, máte velkou šanci, že ho tu potkáte. Zcela jistě cestou po přímořské promenádě Avenida Sá Carneiro. Stojí tu mužně rozkročený se svým typickým výrazem a nadupaným rozkrokem. Merunu u sebe sice nemá, zato fanoušků spoustu. Každý se chce s bronzovým fešákem alespoň vyfotit.
Záplava ovoce a ulice jako malovaná
Jedním z nejfotogeničtějších míst ve Funchalu je určitě hlavní městský trh Mercado dos Lavradores. Najdete ho ve starém městě tedy ve čtvrti Zona Velha. Jedná se o krytou tržnici. Než ale vejdete dovnitř, pořádně si budovu prohlédněte. Je postavená ve stylu art deco a je zdobená tradičními obklady „azulejos“, tedy modrobílými keramickými kachličkami. Kolem ní posedávají květinářky v krojích a s tradičním malým špičatým kloboučkem. Jakmile vplujete do jejích útrob, pravděpodobně se vás zhostí panika. Nebudete vědět, co ochutnat dříve. Jestli některou z desítek uzenin či zda máte sáhnout po exotickém ovoci, kterého je tu záplava. Jen marakuji napočítáte několik druhů. Rozhodně ochutnejte plod filodendronu či rambutanu.
Asi osm set metrů od tržnice najdete unikátní staré knihkupectví Livraria Esperança. Bylo vůbec prvním na celém ostrově a je největší v celém Portugalsku. Zakoupit zde můžete téměř sto tisíc titulů. Jedinečné není jen svou velikostí, ale především způsobem vystavení jednotlivých knih. Nejsou totiž řazeny hřbety k sobě, ale předváděné jsou jejich obálky. Staré něsto nabízí ještě další perličku, kterou byste v jedné z nejstarších ulic ve městě snad ani nečekali. Ulice Rua de Santa Maria hraje všemi barvami a všemožnými výjevy, mnohdy velmi peprnými. Místní umělci ji vymalovali velmi osobitým způsobem. Místní street artové výtvory nezřídka zobrazují lechtivé scény, mnoho z nich však zachycuje činnosti z tradičního života ostrova.
Očima autorky:
- Rozdíl mezi českou a madeirskou ženou je v pozadí. Ne že by Portugalky měly zásadně hezčí zadky, ale pro jejich krásu nemusí pravidelně trpět v posilovně jako my. Stačí jen chodit pěšky. Sklon místních ulic je tu vskutku vražedný. Návštěvník Funchalu to může vnímat jako nedobrovolný fitness trénink, ale pro ostrovanky je to denní chleba. Na Madeiře jsem byla se svým mužem a nešlo si nevšimnout, že si všiml. Abychom mohli objektivně vyhodnotit situaci, průzkum jsme opakovali. Mohu jen konstatovat, že místním holkám můžeme závidět.
Může se hodit:
- Jak se tam dostat: Z Prahy do Lisabonu s ČSA a z Lisabonu do Funchalu s TAP Air Portugal
- Pro milovníky vína: Blandy´s Wine Lodge. Mají to tu skvěle zařízené. Rozhodně využijte místní ochutnávku. Kupte si lahví, kolik chcete. Váhového limitu do letadla se bát nemusíte. Svůj nákup tu zaplatíte a dostanete na něj potvrzení. S ním přijdete do obchodu značky na letišti až za všemi kontrolami, kde už na vás lahve čekají krásně zabalené.
- Za tradičním řemeslem: Ptejte se po manufaktuře Bordal. Vyrábí tradiční madeirské krajky. Vše je ruční práce. Dříve bývalo na ostrově tisíce krajkářek. Dnes jich je jen pár. Běžte se sem podívat, než řemeslo úplně zanikne, rádi vám celý proces výroby ukážou.
