Válečníky, kteří mezi sebou ještě nedávno bojovali nejen na život a na smrt, ale také o to, který z nich skončí v hrnci, zkrátka nemůže jen tak něco rozházet. Chodit naboso po rozpálených kamenech přesto dokážou jen muži z jediného z fidžijských ostrovů.

Někteří Korsičané vyjadřují svou touhu po nezávislosti pálením po dopravních značkách, jiní vyvěšováním vlajky s černou hlavou maura do oken. Většina z nich však přijala na milost nejen současné uspořádání Evropy, ale i císaře, kterého tu pokládali za zrádce a jehož jméno láká na ostrov turisty.

Žabožrouti, šnekožrouti, frantíci. Většina žertovného pojmenování obyvatel země galského kohouta se točí kolem jejich kuriózních stravovacích zvyků. Většině posměváčků však zamrzne úsměv na rtech, když zjistí, jak delikátní některé netradiční pochoutky jsou.

Válečníky, kteří mezi sebou ještě nedávno bojovali nejen na život a na smrt, ale také o to, který z nich skončí v hrnci, zkrátka nemůže jen tak něco rozházet. Chodit naboso po rozpálených kamenech přesto dokážou jen muži z jediného z fidžijských ostrovů.

Ve fidžijských pralesích a na vrcholcích kopců se skrývají dávno zapomenuté důkazy klimatické katastrofy staré několik staletí. Nastává nyní kvůli lidskému chování další doba temna pro ostrovní ráje?

Jak žijí běžní Fidžijci? A proč je na těchto melanéských ostrovech tolik hinduistických svatyní? Stejně jako na mnoha jiných místech na světě je dobré obrátit se zády k turistickým resortům a vstoupit do světa místních obyvatel.

Člověk či jeho předkové chodí po Zemi už alespoň šest miliónů let. Bylo tedy dost času na to, aby se u nás vyvinuly nejrůznější odstíny barvy pleti. Mezi lidmi všech kultur se však podobně jako u živočichů občas vyskytnou jedinci s velmi bledou kůží – albíni.