Pes nám může nahradit kamaráda, asistenta, terapeuta i diagnostický přístroj. Multifunkční mazlíček je tu s námi přes deset tisíc let a přináší nám radost, úlevu, inzulinová pera nebo nový život, když nás najde pod lavinou či sutinami. Psa mají v každé třetí české domácnosti – a moc dobře vědí, co dělají.
Žít spolu znamená žít dvakrát
Proklestit si cestu přecpaným tržištěm v tchajwanské metropoli Tchaj-peji dá práci každému. Prostředkem toho mumraje s odhodlaným výrazem postupuje třicátnice s dětským kočárkem. Kdo že je tím šťastným pasažérem, který sám v davu loktovat nemusí? Do růžova oblečená holčička? Budoucí tchajwanský technologický manažer? Chyba lávky! Z kočárku zvědavě vystrkuje hlavičku načesaný, našamponovaný a pečlivě opečovaný – psík. A ne jen tak ledajaký. Nad očima má z černé lepenky pečlivě vystřižená a symetricky nalepená obočí. Evidentně proto, aby lidského potomka připomínal co nejvěrněji.
Ano, tohle je trochu za srst – tedy pardon, za vlasy – přitažený příklad situace, kdy domácí mazlíček nahrazuje svému páníčkovi touhy nenaplněné v jiných oblastech života. V lidmi bobtnajících městech jihovýchodní Asie, která jsem měl možnost navštívit, to mimochodem zdaleka nebyl příklad jediný. Jako by se trochu opakovala historie převlečená do moderního hávu. Asijští léčitelé už před tisícovkami let přišli na to, že fyzické zdraví člověka a jeho psychika jsou spojené nádoby. Nyní jim dávají zapravdu i vědecké výzkumy západních vědců, což se týká i fenoménu domácích mazlíčků. Když jsou v naší blízkosti, cítíme se lépe, a tedy i zdravěji.
Se psem na zdraví
Majitelé psů i dalších mazlíčků jsou podle mnoha studií méně náchylní k onemocněním srdce a cév nebo k mozkovým příhodám, a to leckdy až o třetinu ve srovnání s lidmi bez domácích zvířátek. S přibývajícím věkem navíc „zvířecí“ faktor lepšího zdraví statisticky stoupá. Ano, obzvláště u psů na tom má svůj podíl i čistě fyzická stránka věci. Jestliže musíte se svým čtyřnohým kamarádem ven třikrát denně v pátek i ve svátek a za každého počasí, znamená to asi tak hodinku zdravé chůze denně a k tomu porci otužování, což se rozhodně počítá.
Funguje to však i po druhé koleji. Pokud se mazlíme se psem, kočkou, ale třeba i s králíkem či morčetem, uvolňují se nám do těla látky, které mají pozitivní vliv na náš celkový stav. Oxytocin, kterému se někdy přezdívá hormon štěstí, zlepšuje naši náladu a dopamin zase přenos nervových signálů a celkový pocit uspokojení. Při dotyku se psy se podle další ze studií v těle zvýšila hladina protilátky imunoglobulinu A, která nás chrání například před onemocněními dýchacích cest.
Zajímavé je, že není zcela nutné, aby se člověk svého mazlíčka přímo dotýkal. Když v americkém domově pro pacienty s Alzheimerovou chorobou umístili do jídelny akvárium s rybkami, začali zdejší obyvatelé lépe jíst a potřebovali pak méně umělých doplňků stravy. Stačilo k tomu pouhé pozorování „cvrkotu“ v nádrži. Podobný efekt měl i vychytralý tah, kdy zaměstnanci jihokorejského domu pro seniory rozdali důchodcům klícky s cvrčky, o které se měli starat. Dlužno ovšem podotknout, že v těchto končinách je chov cvrčků jakožto malých domácích mazlíčků podobně rozšířený jako u nás třeba chov křečků. Některé druhy vrzajícího hmyzu jsou dokonce velmi ceněné a lze je koupit na speciálních trzích.
Co nám na očích uvidí
Psi s námi sdílí život přes deset tisíc a možná až patnáct tisíc let a od té doby se s lidmi dokázali sžít natolik, že to odborníky na zvířecí chování uvádí v úžas. Dokonce se naučili odhadovat naše emoce z výrazu tváře. Vědci to dokázal během pokusu, kdy psům promítali na zeď lidské obličeje s usměvavým nebo rozzlobeným výrazem. Psi vždy reagovali radostně na usměvavé tváře, zatímco na ty naštvané vrčeli. Něco takového jsme dosud znali jen u svých nejbližších příbuzných, tedy primátů.
Nejlepší přátelé člověka mají rovněž jasno v tom, co je dobré pro jejich páníčky. Výzkumníci na ně totiž sehráli jinou „habaďůru“. Domluvili se s páníčkem, aby předstíral, že nedokáže otevřít popelnici, a aby poprosil o pomoc opodál stojícího člověka – samozřejmě převlečeného vědce. Když člověk páníčkovi pomohl, měl se k němu i pes. Pokud však prosbu o pomoc ignoroval, psík ho dokonale „vymazal“ z okruhu svého zájmu.
Pejsci i fenky nám zkrátka do roztrhání těla pomáhají i bez pověstného bernardýnovského soudku s rumem na krku. Vlastně nám tak trochu pomáhají proti němu. Zdá se totiž, že díky svému pozitivnímu působení usnadňují lidem odvykání od alkoholu a nikotinu. Už jenom tím, že když máte psa, tak nějak tušíte, že se na vás ten pes musí alespoň základně spolehnout, a navíc vám vnese do života pravidelný rytmus. Ještě ke všemu s vámi zůstane i ve chvíli, kdy by vás většina lidských přátel nejraději vystřelila nejméně na Mars, a nebude klást nepříjemné otázky.
Psi na předpis
- To, že asistenční psi pomáhají postiženým a vodicí zase nevidomým, už je stará známá věc. Oni však dokážou mnohem, mnohem víc. Psi z plemen, která kvůli své ploché tváři zrovna nevypadají, že se plnou rychlostí rozběhla proti cihlové zdi, mají ve svém podlouhlém čenichu asi dvě stě milionů čichových buněk. To je přibližně čtyřikrát víc, než jich máme my. Díky tomu cítí ve srovnání s námi až čtyřicetkrát lépe. Dokážou tedy bez problémů vyčenichat nejen dealera drog na jeden kilometr nebo člověka pod lavinou, ale také spoustu mnohem jemnějších chemických stop. Díky tomu se dokážou proměnit v živoucí diagnostické přístroje na celou řadu nejrůznějších chorob.
- Když se blíží epileptický záchvat nebo glykemický šok u cukrovkářů, začnou v těle probíhat určité chemické procesy. Pes je dokáže vycítit ještě dřív, než si je uvědomí samotný pacient, a upozorní ho. Pokud je navíc speciálně vycvičený, může páníčkovi například přinést inzulinové pero nebo přivolat pomoc. Podobně psi dokážou vycítit rakovinu v samém počátku, kdy by ji nezaznamenaly ani nejmodernější přístroje, nebo rozpoznat strnutí končetin.
- Tím trpí pacienti s Parkinsonovou nemocí a zjednodušeně to znamená, že nohy znehybní, zatímco tělo se chová jako v pohybu. Po strnutí nohou tedy nevyhnutelně následuje pád na zem. Nevyhnutelně? Pes příznaky pozná, a když na vodítku „zabere“ dozadu, často udrží svého páníčka na nohou. Dnešní pohnutá doba navíc povolává psy i do první linie. Svým čichem dokážou rozpoznat lidi pozitivní na covid-19 s více než devadesátiprocentní pravděpodobností, a navíc jim k tomu stačí pouhý týden výcviku. Potvrdily to dvě studie prováděné v německém Hannoveru a ve Finsku.
Další psí kuriozity
- Psychologické terapii pomocí psů se říká canisterapie. Stejně jako oni se používají i koně, kočky, ale také delfíni či morčata. V jejich společnosti se často cítí dobře třeba autistické děti, které nesnesou dotek jiného člověka.
- Psí oddanost nezná hranic. Jeden londýnský strážník měl psa jménem Bobby, Když zemřel, setrval Bobby na jeho hrobě celých čtrnáct let za každého počasí až do své smrti. Dnes má v Londýně sochu.
- Děti z rodin se psem mají lepší imunitu a nižší riziko, že budou trpět alergiemi. Díky psovi si zvyknou na běžné alergeny v tom nejlepším věku.
- Podle některých studií je pro nás psí olizování zdravé. Jejich mikrobi se mísí s těmi užitečnými v našem vlastním těle a vytvářejí zdraví prospěšnou rovnováhu. Ne všichni mikrobi jsou však „hodní“, takže psí pusinky na vlastní riziko!
- Když už jsme u olizování – psi při shledání s námi neskáčou radostí, ale proto, že nás chtějí pozdravit „po svém“. Tedy olíznutím tlamy, což je ve smečce běžné.
- Vrtění ocasem je věda. Když pes vrtí ocasem spíše napravo, je v dobré náladě. Vrtění vlevo signalizuje opak. Souvisí to s tím, která hemisféra mozku zrovna vrtění řídí. Psi to dobře vědí a reagují pozitivně na protějšky s pravostranným vrtěním ocasu.
