Útesy rudé jak na Marsu, zasněžené svahy bílé jako pocukrovaný koláč a moře modré jako na plátnech starých mistrů. To vše si můžete vychutnat v okolí francouzského Nice a bude vám na to stačit pouhých pár dní.
Francie je pro většinu lyžařů zemí zaslíbenou. Najdete tu resort s největším počtem sjezdovek na světě, nejvyšší horu v Evropě a mnoho dalších perliček. Třeba nápad jet na hory, které by měly přímořskou atmosféru, se může zdát jako úplný úlet. Ale v zemi, kde se nejstarší most v hlavním městě jmenuje nový, kde se můžete oddat s mrtvolou a kde průměrný občan spí téměř devět hodin denně, je možné skoro všechno.
Když mluvím o moři, nemyslím moře jen tak ledajaké, ale přímo francouzskou riviéru. Pouhých osmdesát kilometrů od Nice se nachází lyžařské středisko Valberg, které je ideální pro středně náročné sportovce. Leží uprostřed národního parku Mercantour a je obklopené modřínovými lesy. Nejvyšší vrchol se nachází přibližně ve dvou tisících metrech, takže za jasného počasí dohlédnete až na mořské pobřeží. Díky severozápadní orientaci svahů se hlavně v jarních měsících nemusíte bát, že místo sjezdovek nasadíte vodní lyže. To je asi také jeden z důvodů, proč se tu lyžuje až do dubna.
Jméno Valberg je vlastně zkratkou Vallée des Bergers, což v překladu znamená Údolí pastevců. V tomto případě se nemyslí pastevců krav nýbrž ovcí, které jsou pro oblast typické. V letních měsících jich jsou tu plné kopce. Samotný park ukrývá mnoho pokladů od velkého počtu endemických rostlin a živočichů až po skutečnou pohanskou svatyni, kterou střeží již od doby bronzové. Skalní desky v Údolí zázraků zdobí asi třicet šest tisíc rytin zvířat, lidských postav a mnoha dalších symbolů. Tuhle podívanou ale doporučuji nechat si na některou z příštích cest. Z Valbergu je to přes devatenáct hodin chůze a brodit se sněhem takovou štreku není zrovna dobrý nápad.
Závrať v rudém kaňonu
Cesta z Nice do Valbergu trvá dotovaným autobusem přibližně dvě hodiny a celou cestu je na co se dívat. Zdejší rudohnědé břidlicové skály čekaly pod zemí od prvohor, aby je před pouhými několika miliony let během tání ledovců opracovaly místní řeky. Povedlo se jim to skvěle. Kamenné bloky rozervané erozí vytvářejí neuvěřitelné obrazce. Čím šplháte výše, tím je podívaná hezčí. Až tu krásu uvidíte, pochopíte, proč se zdejší spleti kaňonů, skalních tunelů a červených útesů přezdívá „Petit Colorado Niçois“, tedy malé niceské Colorado. Někomu zase skály mohou připomínat slavné Calanques de Piana na Korsice, a to především ve chvíli, kdy se do nich opře slunce. I pohled z autobusového okénka do hlubokých soutěsek však může způsobit šimrání u pupku.
I když Přímořské Alpy nepatří k těm nejvyšším, sjezdovek je tu požehnaně od zelené loučky pro děti až po černé sjezdovky pro pořádnou jízdu. Perfektní atrakce, ke které jsem se sama neodhodlala, je takzvaný big air bag. Pro lepší představu jde o to, že se rozjedete po speciálním lyžařském můstku a i s lyžemi skočíte do obrovského nafouknutého polštáře. Jde vlastně o stejný systém, jaký používají hasiči pro sebevrahy. Co jsem si ale ujít nenechala, byla projížďka na sněžném skútru. Když vyrazíte později odpoledne a vyjedete až na nejvýše položená místa ve středisku, vychutnáte si kouzelný pohled na krásně barevný západ slunce.
Léto v zimě
Ideální doba pro tenhle vyťukaný kombinovaný výlet, kdy za jedny peníze zažijete všechno, co riviéra nabízí, je v únoru nebo v březnu. V tomto období tu už klidně můžete chodit v krátkém rukávu. Já jsem tu byla v půlce března a málem jsem litovala, že s sebou nemám kraťasy. Pokud hledáte vzrušení, nezastavíte se od rána do večera. Záleží, čemu kdo dá přednost. Jestli kuriózní kombinaci alpského lyžování a vítání jara u moře, vyhlášenému karnevalu květů a světel v Nice nebo voňavému festivalu citrusů v Mentonu. Když chytíte poslední autobus z Valbergu, který vyráží v pět, můžete ráno snídat v některých z pobřežních brasserií a pozorovat bílé srpečky vln Středozemního moře.
Hned potom sedněte na vlak, který vás během několika málo minut dopraví do Antibes, které představuje milý kompromis mezi atmosférou přímořského města a přírodou. Málokdo by řekl, že se tu dají najít místa téměř bez lidí. Jen vy, moře a středomořská vegetace. Pokud si chcete dát trochu do těla a užít si pohyb, obujte pořádné boty a vydejte se na asi pětikilometrovou procházku podél mysu Cap d´Antibes. Je až překvapující, jak divoká je tu krajina. Vápencové útesy porostlé divokou macchií a borovicemi schovávají malé skalnaté zátoky. Místní otužilci se tu koupají i v brzkých jarních měsících a kochají se přitom výhledem na zasněžené vrcholky nedalekých Alp.
Libůstky géniů a děravá hlava
Geniální lidé jsou většinou tak trochu šílení. Einstein chodil bos, Leonardo Da Vinci psal pozpátku a Picasso maloval hlavně v noci. Alespoň v době, kdy žil v Antibes a jeho ateliérem se na dva měsíce stala římská pevnost ze čtrnáctého století. Dnes v jejích zdech sídlí Musée Grimaldi. Za osm týdnů tu Picasso po večerech vytvořil přes dvacet obrazů a dvojnásobné množství kreseb k tomu. V bývalém ateliéru se dnes nachází jeho muzeum, které hostí dalších sto čtyřicet děl zakladatele kubismu. Na přání mistra se expozice nikdy nestěhuje a kdo chce vidět díla z jeho antibeského období, musí zajet přímo na místo činu.
Je velmi těžké odhadnout, co se komu odehrává v hlavě. O tom určitě hluboce přemýšlel i Jaume Plensa, když tvořil svou jedenáctimetrovou sochu z lakovaných nerezových písmen. Děravou bytost nazval Le Nomade a posadil ji tváří k moři na hradby pevnosti u milionářského přístavu. Znázorňuje vztah mezi slovem a lidským tělem a vítá všechny, kteří přichází do Antibes od moře. Socha je průchozí a v noci nádherně svítí. Antibeskému přístavu Vauban se nepřezdívá „milionářský“ jen tak pro nic za nic. Hostí ty největší soukromé lodě boháčů z celého světa. Aby se jejich pobyt stal opravdu ničím nerušeným, je dokonce zakázané fotografovat či natáčet z dronu ve vzdušeném prostoru nad městem.
Ochutnejte Antibes:
- Když nebudete mít smůlu a nebudete tu zrovna v pondělí, přivstaňte si a zavítejte na typický provensálský trh plný ovoce, zeleniny, koření a nejrůznějších domácích dobrot. Hledat ho nebudete. Tržnice v ulici Cours Masséna se nedá přehlédnout.
- Vyhlášený antibeský cukrář je Christian Cottard. Jeho sladké delikatesy můžete ochutnat v Patisserii Closerie na Boulevard Dugommier. Rovnou tam zůstaňte i na oběd. Mají příjemnou zahrádku, nedrahé polední menu a fantastické víno.
- Najděte ulici Rue Sade, strčte hlavu do sklepa zastrčeného Absint baru a vzdejte hold Zelené víle. Podnik je zařízený ve starém stylu konce devatenáctého století.
Zajímavosti:
- V antibeské pevnosti Fort Carré byl v červenci 1794 celých deset dní vězněný Napoleon Bonaparte.
- V restauraci La Maison des Pecheurs v Juan-les-Pins nedaleko Antibesu získal slavný oceánograf Jacques Cousteau na konci čtyřicátých let minulého století svou proslulou loď Calypso velmi kuriózním způsobem. Na obědě s miliárdářem Thomasem Loelem Guinnessem se zmínil, že touží natočit mořské dno. K tomu ale potřeboval loď, kterou mu boháč mávnutím ruky prodal za jediný frank.
- Z Nice je to pouhých dvacet minut a pět euro pobřežním vlakem do Monaka.
- S podobnými neotřelými sochami katalánského umělce jako je ta v Antibes se setkáte i v Nice na náměstí Place Masséna. Budou na vás ale koukat trochu z vrchu. Sedm figur sedí na mnoha metrových ocelových tyčích a vzhlížejí na město. Přijďte se sem podívat večer, kdy se jejich obnažená těla díky měnícím se barvám oblékají do pestrých šatů.
Může se hodit:
- Zastávku dotovaného autobusu č. 770 z Nice do Valbergu za cenu 1,50 euro najdete na vlakovém nádraží v Nice.
- Cena jednodenního skipasu ať už ve všední den nebo o víkendu pro dospělé je 32,30 Euro; zvýhodněný šestidenní stojí kolem 170 Eur.
- Ideální spojení je letecky z Prahy do Nice s českými letuškami na palubě.
- Valberg nabízí 50 sjezdovek, 90 km alpského lyžování a 25 km běžkařských tratí.
