Řeka jako had, nocleh mezi ovcemi a bahno mezi prsty. Nočním můra? Právě naopak – zrovna máte zaděláno na ty nejlepší jihočeské zážitky.
Průšvih s coronavirem většině z nás zamíchal s plány na dovolenou a spousta lidí se z bezpečnostních důvodů rozhodla pro letošek oželet pohled na kouzelné šplouchání vln i poslech koncertu cikád, který se nese vzduchem. Každá mince má dvě strany a prázdniny v Čechách mohou být skrytou výhrou. Konečně nás totiž donutí poznat tu naši matičku zemi o něco lépe. I my s rodinou intenzivně podnikáme paprskovité výlety a nestačíme zírat, jaké skvosty objevujeme. Za ty tři měsíce tuzemského cestování jsme se ujistili ve dvou věcech.
Máme zcela specifickou nezaměnitelnou venkovskou krajinu. Podobně, jako obdivujeme třeba typickou řeckou modrobílou architekturu, francouzské vinice či rakouská jezera, jsme rovněž okouzleni jihočeskými statky, meandry Vltavy, sklepními uličkami ve vinařských oblastech na Moravě či neporušenou přírodou Českého ráje. Druhá věc, která nám udělala obzvláště radost, je, že to, co milujeme na cestování, tedy spontánní seznamování se s cizími lidmi, kteří za poznáním zavítali do stejné oblasti jako my, funguje úplně stejně v lyonském bouchonu, na ostrově v Indickém oceánu i na české vyhlídce. Vášeň pro cestování prostě spojuje a to je super.
Čím výš, tím líp
Kdo by nechtěl umět létat. Alespoň pro ty pohledy z výšky na zem. Díky rozhlednám a skalním vyhlídkám můžeme ptákům závidět o něco méně. Obzvláště atraktivní jsou podívané na meandry Vltavy. Jsou místa, která vám budou silně připomínat zářezy Horseshoe Bend v Arizoně. Zatímco řeku Colorado obepínají oranžovohnědá skaliska, u nás se to více zelená. Ani my jsme si tento zážitek nechtěli nechat ujít, a tak se prvním zastavením našeho víkendového výletování stala Solenická podkova.
Auto jsme nechali zaparkované u autobusové zastávky ve Větrově a lesem jsme se pěšky vydali až k vyhlídce Na Altánku. Celá dvou a půl kilometrová cesta vede téměř po rovině a zrada čeká až na konci. Z vrstevnice se totiž musíte dostat strmými schody až ke skalnatému ostrohu. Což o to, směr dolů je to celkem v pohodě, ale cestou zpátky se obzvláště v létě pěkně zapotíte. Nicméně, ten pohled za to určitě stojí. Vltava se zde elegantně vlní jako tělo hada, ve slunci se krásně třpytí a vodáci na kánoích i na malých plachetničkách si tu užívají skvostnou pohodu. Na všechnu tu krásu z břehu dohlížejí solenické domečky.
Pouhých třicet kilometrů odtud se vznosně tyčí zámek s velmi pozitivní energií – Orlík. Dnes má sice čtyři bělostná kamenná patra, v dobách svého vzniku v polovině třináctého století to však bývala malá dřevěná tvrz, která sloužila k ochraně brodu přes Vltavu. Návštěva hradů a zámků je vzhledem k cenám vstupného pro rodinu s dětmi většinou poměrně luxusní záležitostí. Zvláště pak, chcete smysluplně nakombinovat všechny návštěvnické okruhy. Současný majitel Karel Schwarzenberg ale evidentně zaujal jinou politiku a zpřístupnil své sídlo opravdu všem. Rodina až se třemi dětmi zaplatí pouhé čtyři stovky, a pokud všech pět členů chce na věž, přihodí pouze dalších sto padesát kaček.
Na vlastní oči si tak prohlédnete největší sbírku loveckých pušek u nás, unikátní medaile a rozkazy vztahující se k vojenským vítězstvím, různé historické kuriozity a hlavně osobní dary polnímu maršálovi Karlu Filipu Schwarzenbergovi od samotného Napoleona, kterého jako velitel koaliční armády nakonec porazil v největší bitvě devatenáctého století, „bitvě národů“ u Lipska. Patří k nim například zlacené a stříbrné šachy či egyptský skarabeus.
Bahnem naboso na čočku
Je úplně jedno, jestli máte malé děti, nebo jestli se vám na zadním sedadle auta zmítá neohrožený puberťák. V Zeměráji v kraji kamenů u Kovářova zjihne každý bez rozdílu věku. Vstupem do ekomuzea pod širým nebem se rázem ocitnete v raně středověké vesnici. Přadlena vám ukáže, jak utkat nit, jinde si zase umelete mouku nebo na hrnčířském kruhu vytočíte misku. Vyzkoušíte si práci archeologů, když dostanete za úkol pomocí hrabiček v archeologickém čtverci najít kost, minci, náušnici, korálek a střep, který je skutečně autentický a patří mezi zdejší vykopávky. Obrovským zážitkem je stezka naboso. Tady se i z rodičů stanou děti. Doslova na vlastní kůži pocítíte, jaké to dříve bývalo běžně chodit bos po smrkových šiškách, brodit se bahnem či šlapat na klacíky.
Jeden úsek je věnovaný i chůzi poslepu přes nejrůznější překážky. Jestli vás zajímá, jak se cítí pavouk při akrobacii na pavučině, stačí jednu z nich zdolat. Dozvuky toho, že jste strávili sobotu „dole bez“, budete vnímat ještě druhý den. Zase ale uděláte hodně pro svůj imunitní systém a značně ušetříte za reflexní masáž v thajském salónu. Po takové ekvilibristice jednomu vyhládne. To je chvíle pro vyhledání hospůdky, kde vaří ve středověkém stylu. Na jídelním lístku tak naleznete čočku, pohankové míchanice, noky ze žitné mouky či maso v kotlíku s kopřivovým knedlíkem. Hned za roubeným domkem si můžete zastřílet z luku nebo prověřit svou rovnováhu při provazochodectví.
Dva v jednom
Statek Zelený Dub v Dubí hoře nedaleko Písku není jen tak obyčejný penzion, kde během vaší dovolené složíte hlavu. Je to také ovčí farma, kterou kuriózním způsobem vybudovali dva neskuteční srdcaři. Jejich příběh je jak vystřižený z červené knihovny o dobrých lidech. Michala a Julii odkojila Vltava, přesto vyměnili prestižní adresu v pražské residenční čtvrti za kolorit jihočeské přírody. Zkrátka, co měli, to prodali, a rozhodli se, že než aby dále žili komerční život v metropoli, raději půjdou pást ovce. A proč zrovna ovce a ne kozy, které v komunitě bio lidí tak frčí? Právě protože jich je v okolí až dost, zatímco ovčím produktům se široko daleko věnují jen Jursovi. Vynikající jogurty, čerstvý sýr vhodný do pomazánek nebo sýr halloumi, který se báječně hodí na grilování, ochutnáte hned při svém pobytu nebo až doma, když vybalíte pořízené zásoby. Pokud máte pocit, že jste o halloumi už slyšeli, asi se nemýlíte. Pravděpodobně jste se s ním setkali při svých cestách na Kypr nebo do Řecka.
V okolí Dubí hory se nachází krásné lesy, které potěší především vášnivé houbaře. Prý se sem dá i v době sucha chodit v sezóně na bedly s kosou. Byla by škoda, kdybyste si s sebou nevzali kolo, protože možností na cyklovýlety je tu také požehnaně, ať už směrem na Písek nebo třeba na Zvíkovské podhradí. Stačí se napojit na Otavskou cyklostezku a frčet. Kdybyste se nechtěli pouštět nikam daleko, namiřte si to do Čížové a hledejte budovu zdejšího zámku. Vítat vás nebude kastelán, ale příslib osvěživého zlatého moku. Všechna zdejší piva jsou nefiltrovaná, nepasterizovaná a ještě mají hodně vtipné názvy. Nesou jména pánů, kteří se pustili do rozsáhlé rekonstrukce objektu, aby mohli vzkřísit místní pivovar a začít zde opět vařit tekutý poklad. Jestli pijete výčepní desítku, objednejte si Pepu, když jedenáctku světlý ležák, dejte si Josefa a pokud máte chuť na dvanáctku, pochutnáte si na Olafovi. Tmavá třináctka se jmenuje Jirka a polotmavá jedenáctka zase Jura.
Čisté orgie
Děkujte bohu za to, že žijete v jednadvacátém století. Být to o šest set let dříve, přišli byste za chápání pohlavního pudu jako přirozené záležitosti života o krk. Bratři a sestry ze sekty svobodného ducha, kteří stavěli volnost, a to i v sexuální oblasti, nadevše, tolik štěstí neměli, především pak ne v husitské době na Táborsku. Husitské učení se rozdělovalo do několika proudů a právě z toho nejradikálnějšího dovedeného do extrému vzešli adamité. Zvláště pohoršený jejich ideami byl samotný Jan Žižka z Trocnova. Je pravda, že své představy o svobodě přetvořili k obrazu svému, a protože hlásali, že svobodný duch je nezranitelný, rozšířili tuto myšlenku také na kradení a zabíjení.
Jako by nestačilo, že pohrdali šaty všeho druhu, tedy i spodním prádlem, a že incest a homosexualita patřili k jejich každodenním radovánkám. Neslavili žádné svátky a byli přesvědčení, že nikdy nezemřou. Na to, že se mýlí, přišli až 23. října 1421, kdy je jednooký vůdce se svým vojskem přemohl a všechny kromě jednoho muže nechal na klokotské faře upálit. Posledního z husitských naháčů nechal naživu jen proto, aby o hrůzných skutcích svých souputníků mohl vyprávět. Paradoxem zůstává skutečnost, že na klokotské faře sloužil jako duchovní bratr Žižky Mikuláš. Poutní místo Klokoty je po kompletní rekonstrukci a vypadá, jako by vypadlo z malované pohlednice. Nikdo by neřekl, jak pohnutou historii má.
Další překrásné vyhlídky na Vltavu
- Smetanova vyhlídka u osady Třebsín nad Štěchovickou přehradou. Právě toto místo prý inspirovalo Bedřicha Smetanu ke zkomponování symfonické básně Vltava.
- Málo známá je ve Štěchovicích také vyhlídka Zadka.
- Vyhlídka Máj u Teletína, kam jede z Prahy autobus ze zastávky Na Knížecí.
- Rabyňská vyhlídka nedaleko Nové Rabyně.
- U obce Blažim nesmíte minout vyhlídku pod kopcem Na Vrchovnici. Jako na dlani tu budete mít Starou a Novou Živohošť.
Zajímavosti o hradu Zvíkov:
- Dodnes se neví, kdo a kdy hrad založil.
- Bývaly zde uložené korunovační klenoty do doby, než Karel IV. postavil Karlštejn.
- V době Přemysla Otakara I. byl hrad průchozí. Měl dvě brány. Dnes je na hrad jediný vstup, a to od jihu.
