Aix-en-Provence je místo doslova nabité energií. Pětinu obyvatel tvoří studenti, pod městem bublá několik termálních pramenů a koncentrace památek na metr čtvereční je tu po Paříži druhá největší. Není divu, že popularita tohoto jihofrancouzského města vzkvétá již více než dva tisíce let.
Aix-en-Provence nejsou jen omamná levandulová pole. Jsou to i hory, pod jejichž majestátností se roztřesou kolena malířského génia i cyklistického šampiona. Jen několik kilometrů vzdálenou horu svaté Viktorie si zamiloval třeba otec moderního umění Paul Cézanne. Stála mu modelem na téměř šedesáti obrazech. Právě velká láska k přírodě a rodnému místu udělala z vápencového masivu součást nynějšího kulturního dědictví. Cézannovým celoživotním mottem bylo vidět krásu a tu také zachycovat. Jeho nejčastějšími náměty byly kromě oblíbené hory ještě koupající se ženy, jablka a drapérie. Kolik pohledů dokázal objevit a zobrazit si můžete ověřit na vlastní kůži při návštěvě jeho ateliéru.
Jednopatrová vilka dodnes působí jako z přelomu století. U okna visí Cézannův kabát, malířský plášť i klobouk s deštníkem. Na dřevěné stoličce je připravená brašna a na truhle čeká paleta s barvami. Nechybí ani tři do čista vypreparované lebky, které se staly součástí jeho slavného zátiší. V míse jsou nachystaná čerstvá jablka tak, jak byl mistr každodenně zvyklý, a dokonce nechybí ani křeslo, ve kterém skonal na prudký zápal plic.
Druhým doslova dech beroucím kopcem je slavný Mont Ventoux. Od Aix-en-Provence je vzdálený asi dvě hodiny jízdy autem a patří k nejobtížnějším vrcholům cyklistické Tour de France. Zdolat se ho budou letos snažit závodníci přesně čtrnáctého července. Jak se říká, není malých cílů, a proto byla královská etapa naplánovaná na den, kdy si celý národ připomíná pád Bastily.
Jak chutná úsměv od ženy
Přijít na to, po čem ženy touží, je hodné Nobelovy ceny. Strach z toho, jestli svou budoucí choť učiní dostatečně šťastnou, měl v polovině patnáctého století i král René I. z Anjou, když si bral svou o dvacet jedna let mladší ženu Jeanne de Laval. Proto přemýšlel, čím by ji ve svatební den ohromil. Zodpovědnost přesunul na bedra svých kuchařů, kteří se snažili vykouzlit nezapomenutelný kulinářský zážitek. Dodnes si můžete vyzkoušet, že nezklamali.
Vyrobili lahodný skvost tvořený až ze šedesáti procent jemně drcenými mandlemi, které vyrostly pod provensálským sluncem, a kandovaným žlutým melounem přelitým bílkovou polevou. To vše elegantně uložili na jedlý papír ve tvaru pusinky, lodičky nebo diamantu. Záleží na každém, jaký tvar chce vidět. Každopádně královna po prvním soustu jen slastně povzdechla: „Di calin soun“, což v překladu z provensálštiny znamenalo něco ve smyslu „jako objetí“. Tak vznikla cukrovinka zvaná Calisson, které se v Aix ročně vyrobí více než dvě stě tun.
Město na vodě
Aix-en-Provence je typické provensálské město s jižanským rytmem života, ale dávnou vznešeností. Stále je znát, že bylo ve středověku hlavním městem Provence s vlastním parlamentem a jednou z nejstarších univerzit ve Francii. Největší kulturní rozmach zažilo v patnáctém století právě za vlády krále Reného, kterému lidé s láskou přezdívali dobrý. Miloval umění, které s nadšením sbíral i sponzoroval. K jeho renesančnímu smýšlení jistě přispělo i tři sta slunečních dnů v roce, které svítily na jeho urozenou hlavu. Teplé podnebí tady prospívá všem. Pomazaným hlavám i révě odrůdy muškát, kterou osvícený panovník začal pěstovat.
Jako v každém správném francouzském městě i tady teče víno proudem, ale překvapivě se k němu přidává i voda. Nebýt jí, možná by Aix-en-Provence ani nevzniklo. Před více než dvěma tisíci lety jej na místě horských pramenů založil římský konzul Sextius. Zřídla a fontány doslova špikují město. Při procházce jich můžete napočítat přes čtyřicet. Jeden z termálních pramenů vyvěrá dokonce pod katedrálou Saint-Sauveur, čehož brilantně využili její stavitelé. Uprostřed chrámu jednoduše vybudovali umělecky zdobenou vodní nádrž. Málokterá katedrála se tak může pochlubit křtitelnicí s teplou vodou.
Trhy a zase trhy
Trhy patří neodmyslitelně k francouzskému životu. Výjimkou není ani Aix. Najdete jich tu hned několik. Drobní pěstitelé a farmáři se každé dopoledne sjíždějí na Place Richelme, a to i přes zimu. Při procházení uliček mezi jednotlivými stánky nevíte, na kterou stranu se podívat dříve. Všechno je barevné a krásně voní. Zkrátka, oko se směje a Pavlovův reflex dostává pořádně zabrat. Není tu snad nic, co byste nesehnali. Ovoce, zelenina, sýry, šunky i pečivo. Do tašky můžete přihodit olivové oleje, octy, levandulový med, ale i čerstvé ryby a slavná provensálská mýdla. Vše je naprosto čerstvé a nejvyšší kvality.
Potraviny nejsou rozhodně jediným sortimentem, který je možné nakoupit pod širým nebem. Dva dny v týdnu můžete vyrazit za módou na Cours Mirabeau. Obden nakoupíte čerstvě řezané květiny na Place de l´Hotel de ville a obdivovat zručnost řemeslných výrobků můžete na Place de Verdun.
Může se hodit
- Nejrychlejším spojením z Prahy do Aix-en-Provence je přímá nízkonákladová letecká doprava do Marseille, odkud je to do Aix pouhých 20 km. Druhou alternativou jsou autobusové linky Praha-Aix-en-Provence. http://www.aixenprovencetourism.com/en/
- Díky City Pass se rozhodě vyplatí zůstav v Marseille den či dva. V ceně jsou zahrnuté vstupy do většiny muzeí, MHD, turistický vláček a dokonce i přejezd lodí a prohlídka známé pevnosti If hraběte Monte-Christa http://www.marseille-tourisme.com/
- Nedaleká Marseille je kolébkou tradiční provensálské rybí polévky s názvem Bouillabaisse, která byla dříve pokrmem námořníků a chudiny. Dnes ale patří k vyhlášeným delikatesám. Recepty se různí od rodiny k rodině. Základní ingrediencí je ropušnice, kterou jen stěží seženete v našich končinách. Je proto ideální ochutnat ji tady přímo u moře.
